Historie

Standard plemene Staffordshire Bull Terrier byl poprvé oficiálně zveřejněn ve Velké Británii v roce 1935. Stalo se tak 26. dubna 1935 na stránkách časopisu Dog World, autorem byl Joe Dunn. Toho dne uveřejnil souhrn plemenných znaků staforda. Následně pak, 25. května 1935, byl založen Klub stafordšírského bulteriéra a plemeno bylo uznáno Kennel Clubem, tedy nejvyšším britským kynologickým orgánem.

Těmto formálním aktům předcházela dlouhá a pestrá historie.

V 18. století byly ve velké oblibě kohoutí zápasy a do módy přicházely i další zvířecí zápasy, včetně zápasů psů s jinými zvířaty a rovněž psů mezi sebou. Nebyla to však žádná novinka, neboť zápasy zvířat všeho druhu byly oblíbenou zábavou lidí již od starověku. Samotné zápasy psů mezi sebou navzájem byly legální. Navíc byly znamenitým prostředkem obživy majitelů i sázkařů. Na druhou stranu se od těchto psů vyžadovala absolutní tolerance k lidem a byli důležitými členy rodiny.

V té době začaly pokusy  o křížení psů tak, aby výsledkem byl pes odvážný, silný, ale přitom hbitý. Za otce "nového plemene" je považován vévoda Hamilton. Nebyl jediným, kdo křížil buldoky s teriéry. Na rozdíl od jiných však použil své zkušenosti z chovu dostihových koní. Pracoval systematicky a zkoušel vzdálené i příbuzenské plemenitby kříženců buldoků s teriéry tak, až se dopracoval k dnes známenu výsledku. Tak vznikl kolem roku 1770 jeho bull and terrier.

Staffordi zatím získali širokou oblibu mezi všemi vrstvami obyvatel. Na přelomu 18. a 19. století byli již natolik oblíbení zejména v rodinách střední Anglie, kde žili v prostředí plném lidí a dětí a ve kterém se formovala jejich báječná povaha, že se stali nedílnou součástí jejich životů. To přispělo ke stále častějším a silnějším protestům veřejnosti proti zápasům zvířat včetně psů všech plemen. V roce 1835 přijal parlament naprostý zákaz všech druhů zvířecích zápasů.

Popularita SBT přetrvala v 19. století zvláště díky lidem v černém kraji uhelného a těžkého průmyslu, v Newcastlu, Manchesteru, Londýně a dalších místech. Do doby, než bylo plemeno oficiálně zařazeno do plemen britského Kennel Clubu, muži z těchto měst a krajů si sami zapisovali rodokmeny svých psů a zachovávali tam i tu nejdůležitější věc - označení typu.

Od počátku 20. století začaly mezi chovateli sílit hlasy pro oficiální uznání tohoto plemene.

Plemeno se znakem

Na celém světě používají chovatelé a majitelé stafordšírských bulteriérů znak tohoto plemene, uzlík. Je to jediné psí plemeno na světě, které má svůj znak.

Kraj okolo Staffordu byl krajem porcelánek, skláren, keramiček a také dolů. V nich horníci pracovali za hodně těžkých podmínek. Jediným pojítkem mezi horníkem a jeho kamarády byl provaz uvázaný vzadu na opasku, za který ho mohli ostatní v případě potřeby vytáhnout z uzoučké štoly. Pak záleželo i na uzlu a jeho pevnosti. Uzel, anglicky knot, se stal symbolem kraje a (jak jinak) následně i plemene psů, které bylo a je kamarádem lidí v tom kraji a dnes už po celém  světě.

Čerpáno z knih Stafordšírský bulteriér (Zdeněk Spies) a Bojoví psi (Dr. Dieter Fleig)